Vibe lawyering. Právní práce, co jenom vypadá jako právní práce

Přichází vibe lawyering.

Novej pojem (teda novej, někdo se toho chytnul a teď tomu říkáme fenomén), co k právu připlul z programátorskýho světa, kde se tomu říká vibe coding.

Co to znamená?

Jednoduše:

Nepíšeš smlouvu. Píšeš zadání.

Napíšeš třeba: „Napiš mi jednoduchou nájemní smlouvu pro krátkodobý pronájem, férovou, srozumitelnou.“

AI ti něco vyplivne.

Ty to projedeš, něco smažeš, něco přepíšeš. Teda, možná.

A výsledek?

Na obrazovce to vypadá celkem dobře.

Ale máš fakt jistotu, že tomu rozumíš?

Že to plní účel?

Vibe lawyering je přitažlivej.

Je rychlej.

Vypadá efektivně.

Ale je tu jeden problém: hodně často si jenom myslíš, že to funguje.

A to je horší, než kdyby to nefungovalo vůbec.

Proč to není jen výhoda?

Protože jednou to začnou používat lidi, který neví, co ve smlouvě má nebo nemá být. Počkej, to se vlastně už reálně děje.

A když ti AI hodí upřesňující dotaz, ty řekneš: „já nevim, udělej to nějak vyváženě“.

Což zní hezky. Ale ...

Tím pádem vzniká úplně novej typ právního rizika:

Text, co vypadá správně, ale je postavenej na dojmu.

Na pocitu.

Na „vibu“.

Takže co s tím?

Vibe lawyering není špatně, když víš, co děláš. Což teda platí obecně o všem.

Je to novej způsob, jak přemýšlet.

Výhoda je, že to nemusíš ladit od píky. Akorát teda musíš používat hlavu. A to bolí. Hlavně po tom, co dostaneš všecko naservírovaný na zlatým podnose.

AI ti pomůže, když ji umíš správně použít.

Když si dokážeš srovnat, co vlastně potřebuješ.

Když víš, kde končí její schopnosti a začíná tvoje zodpovědnost. No a vlastně i odpovědnost.