„Takhle ale přece smlouva nevypadá!" … A co jako?
Jo, tohle občas někdo plácne, když vidí smlouvu, co nevypadá jak z knížky Smluvní vzory pro podnikání. Když místo tun paragrafovýho bordelu a různejch odkazů dostane čitelnej text. Když to nemá titulní stránku jak diplomka z práv. Když to dává smysl.
Ale realita je prostá: Smlouva může vypadat jakkoliv.
Komiks? Proč ne.
Tři body v SMSce? Beze všeho.
Videozáznam, kde si dvě strany něco odkývou? Naprosto validní.
Forma nikoho nezajímá, pokud je jasný, kdo co slíbil, a proč (a ty další věci, který zákon předpokládá, ale o tom jindy).
Smlouva není jen dokument, co hodíš do šuplíku
Ve spoustě firem ho tam možná ani nehodíš, protože ti nikdy nepřijde vytištěnej. A i když jo, stejně ho nikdo nikdy nečte.
Jenže to je přesně ono.
Lidi nečtou smlouvy, protože jsou psaný tak, aby se nečetly.
Místo aby pomohly něco domluvit, budujou odstup.
Místo aby řešily vztahy, schovávaj se za paragrafy.
Vzory nejsou zlo. Ale jen když nejsi línej je přizpůsobit
Největší chyba? Že právník vezme vzor a nasype ho do firmy, jako by všichni byli stejný. Jako by i technologickej startup měl mluvit jazykem, co se tiskne ve Věstníku.
Ale to nedává smysl.
Smlouva pro technologickej startup má vypadat jinak než smlouva pro stavební holding. Jinak mluví, jinak působí, má úplně jiný uživatele. A pokud to právník nevidí, proč má obchodní oddělení ve zvyku říkat, že právníci kazej byznys.
Smlouva je součást firemní komunikace.
Je to první dotek. Je to zrcadlo firmy. Ne že ji představuje, ale rovnou ukazuje, jak přemýšlí, jak mluví, jak jedná.
A právě proto nemůžeš mluvit ke všem stejně.
Když používáš stejnej jazyk, stejnej způsob komunikace, stejnej tón pro každýho, ve všech situacích, tak to prostě nebude fungovat. Nejsme všichni stejný a svět taky není jedna unifikovaná tabulka.
Hele, vem si, že ze všeho nejradši nosíš sandále.
Jasně, s froté ponožkama. Nic proti. Taky to mám rád.
Ale zkus si to vzít na ples. No a pak mi řekni.
Právní komunikace není výjimka. Musí zkrátka zapadnout do kontextu, kde se odehrává. Jinak z toho lidi budou mít akorát divnej pocit, a to fakt není účel. Teda aspoň většinou ne.
A když člověk na druhý straně dostane dokument, kterej ho rovnou utaví, protože mu připomíná rok 1998, tak sorry, něco je špatně.
Takže?
Zapomeň na „smlouvy maj bejt vážný".
Zapomeň na „tohle se takhle nedělá".
Všechno jde. Pokud to funguje. No a taky je v souladu se zákonem, ale víš jak.