Já vůbec nechápu, jak se to mohlo stát

Měl jsem na baráku řemeslníka.

Působil dobře. Měl všechny ty správný signály – zkušenosti, nářadí (ne teda všechno, ale nějaký jo), sebevědomí, i tu lehce znuděnou jistotu někoho, kdo už viděl všechno.

Měl dělat izolaci podlahy. Polystyrenový desky, pěkně k sobě, natěsno, bez mezer, ve dvou vrstvách.

Bylo to jasný.

Domluveno.

Hotovo.

Teda… myslel jsem si to.

Pak jsem na tu podlahu vlezl.

A propadl jsem se.

Ne jako v metaforickým smyslu.

Jako že fakt. Šlápl jsem a noha mi zajela dolů.

Rozebral jsem to.

A zjistil jsem, že ty spodní vrstvy polystyrenu nebyly daný natěsno.

Nebyly ani blízko u sebe.

Byly tam několikacentimetrový mezery.

Jak kdyby to někdo skládal poslepu, nebo naschvál, nebo prostě s přístupem „hele, ono to nějak bude“.

Když jsem se ho pak ptal, co to má znamenat,

jen se na mě podíval a s naprosto nevinným výrazem pronesl větu, která se mi od té doby vryla do mozku jako výstraha:

„Já vůbec nechápu, jak se to mohlo stát.“

A přesně v tu chvíli jsem si uvědomil,

že tohle je ono.

Tohle je ten moment, kdy člověk spoléhá na systém, na dohodu, na smlouvu

a ono se to propadne.

Protože někdo někde nechal mezery.

Fyzicky.

A nebo právně.

Kolik smluv jsi podepsal, aniž bys chápal, co v nich přesně je?

Kolikrát sis řekl „vypadá to dobře, tak snad to drží“?

Kolikrát jsi věřil, že když tam jsou citovaný paragrafy, tak to bude v pohodě?

A pak… šlápneš.

A noha ti zmizí v díře.

Třeba taková smlouva by neměla bejt plná mezer.

Neměla by se tvářit solidně, když se pak propadáš.

Právní dokument, kterýmu nerozumíš, je jako podlaha, pod kterou nikdo nekontroloval spodní vrstvu.

A v obou případech tě to může stát víc, než jsi čekal.

Tak až ti příště někdo řekne:

„Já vůbec nechápu, jak se to mohlo stát“,

zkus se zeptat:

Chci tomu vůbec věřit?

Anebo si to mám radši rozebrat sám?

Jo, chápu, že ne každýmu se chce číst smlouvy.

Ale sakra, musí to dávat smysl aspoň tomu, kdo podle toho má jednat.

Bez překladatele.

Bez právníka, co překládá právničinu.

Protože jinak to má pěknej obal, ale je ti to k ničemu. Nebo je tam schovaný něco, co nechceš. Něco, co bys nikdy vědomě nepodepsal.

A když tomu nerozumíš, nemáš ani šanci to odhalit.

Pak je to prostě jen další vojeb v pěkný krabici.

A vojeb je vojeb,

i když si ho vytiskneš na hlavičkovej papír.