ChatGPT ti napsal smlouvu. A teď si to vyžer.
promptování jako novej drafting
Začíná to nevinně.
„Udělej mi nájemní smlouvu.“
Píšeš do okýnka jako boss. O pár vteřin později se na tebe směje text, co má hlavičku, paragrafy, odstavce, odkazy na občana i GDPR.
Říkáš si – ty vole, to je revoluce.
Jenže to není revoluce. To se ti zdá.
Protože ve chvíli, kdy máš pocit, že se to vyřešilo samo, sis potenciálně zadělal na problém. Třeba vůbec nechápeš, co tam je. Možná se ani neobtěžuješ si to přečíst. Proč taky?
Akorát ChatGPT ti tu smlouvu nevyrobil z ničeho.
On ji slepil.
Ze všeho, co kdy viděl na netu, čím ho kdo nakrmil, co kde prolítlo veřejnejma repozitářema.
A ty jsi v tom bodě, kdy tomu chceš věřit. Protože je to rychlý. Je to pohodlný. No, a protože to vypadá jako „ono“. A hlavně jsi to nemusel řešit s právníkem, co má blbý poznámky.
Ale právě v tom je ten fór.
Nejde o to, co v tý smlouvě je. Jde o to, co tam není.
Nejde o to, že to zní odborně. Jde o to, jestli tě to ochrání, až bude problém.
A hlavně – jestli vůbec chápeš, do čeho se pouštíš.
Je to jako když namísto lepidla použiješ vyžvejkanou žvýkačku.
Drží. Chvíli.
Tenhle hype kolem „AI jako právníka“ je hezkej, ale potenciálně nebezpečnej.
Ne proto, že by AI byla hloupá.
Ale proto, že jsi přestal bejt ve střehu. Vsadím trenky na to, že ten dokument ani nedočteš do konce.
A to je moment, kdy z promptu vzniká problém.
Protože napíšeš „udělej mi smlouvu“ a místo právního řešení dostaneš právní cosplay.
Dá se podepsat.
Nevypadá to blbě.
Ale nefunguje to.
Nebo hůř, funguje to proti tobě. A ty to ani nevíš.
Jasně, že AI může pomoct.
Může ti to načrtnout, navrhnout, přeformulovat.
Ale musíš vědět, co chceš říct.
A hlavně proč.
Bez toho je to jenom rychlejší cesta do slepý uličky.
A až tam dorazíš, budeš s překvapením zjišťovat, že ta krásná smlouva ti právě omylem přiřkla víc odpovědnost, než sis myslel.
Takže ne, není to jenom „dej mi smlouvu“.
Je to o tom: „vysvětli mi princip, ukaž mi, jak rozpoznat průser, a pak mi klidně pomož napsat znění“. A stejně to neudělá sám. Budeš mu muset pomoct.
A ve finál, odpovědnost za to, co jsi vytvořil si neseš ty. Stejně jako předtím.
A až ti to někdo připomene, nedělej, že jsi to nevěděl.
Protože pokud se fakt tváříš, že to „vygenerovala AI“, tak nezapomeň – tu smlouvu jsi podepsal ty.
A ještě jedna věc na konec.
Není to o tom, kdo to napsal.
Klidně právník, klidně AI, klidně ty sám.
Ale pokud nevíš, co v tý smlouvě máš, a proč to tam je, tak je úplně jedno, kdo to sepsal.
Smlouva, který nerozumíš, není ochrana. Je to riziko.
Takže jo, vesele generuj.
Ale nejdřív pochop, co chceš řešit.
A pak si to klidně napiš i na ubrousek v hospodě.
Protože i pár poznámek, který chápeš, napsanejch na blbým ubrousku bude lepší než rádoby profesionální nesmysl v PDF.